वस्तुषु स्मर्यमाणेषु दृष्टे देशे मनस्त्यजेत् ।
स्वशरीरं निराधारं कृत्वा प्रसरति प्रभुः ॥५०॥
vastuṣu smaryamāṇeṣu dṛṣṭe deśe manas tyajet |
svaśarīraṃ nirādhāraṃ kṛtvā prasarati prabhuḥ
anuṣṭubh
দৃষ্ট দেশে বস্তুসমূহ স্মরণ করার সময় মন ত্যাগ করো; নিজ শরীরকে নিরাধার করে — প্রভু প্রসারিত হন।